Známe ještě osobní nasazení? Umíme riskovat ve prospěch odvážně chápané společné věci? Ve prospěch budoucnosti, pro generace, jež doufejme budou následovat?
Richard Powers v tomto strhujícím chorálu velebícím kořeny života přivádí na světlo vášnivé zaujetí proti světu plnému obav, chladu, lhostejnosti, netečnosti, nenávisti a sobectví. Líčí riziko, jež vyplývá z dobromyslně zápecnického i z krvavě kořistnického života, i to, jež může způsobit odpor proti nim. Dokazuje, že spokojené konvenční žití musí být vyváženo vzpurnou obětí druhých. Oba postoje jsme zdědili po našich předcích a obě protichůdné skupiny jsou pro přežití nepostradatelné. Obě taky za svoje přesvědčení platí – která z nich víc? Jsou živé příklady v našem okolí? Co když jsme všechna zaujatá slova poslali do vyhnanství, takže se stala cizí, neznámá a nesrozumitelná?
Román přináší hned několik úchvatných, jedinečných milostných příběhů s tématy nevysvětlitelných jisker lásky a síly citu, jenž převrátí naruby svět. Dostane se nám dobrodružného thrilleru i románu – tragédie o vině a trestu. Také úchvatného profesního románu, jemuž stačí několik vět, aby přesně vylíčil sezení v ordinaci klinického psychologa nebo povahu příslušníků policie. Přijmeme dědictví Dostojevského, Thoreaua i Camuse, Anny Kareninové i Dona Quijota. Nejde však o literární herbář, ale o živé, krvácející kusy tkáně obětované z těl našich předků.
Kniha se netváří, že musí mít ve všem pravdu, ale nabízí souznění, citové zaujetí – chvílemi třeba pomýlené – a problematickou cestu za dobrem, zákonitým vyústěním osudu lidského jedince i posloupnosti celých generací. Ten příběh se nám dostane pod kůži, možná až hluboko do srdce.
Vůbec nejpodivnější je, že kniha, vyznávající svobodu jednání a představující nezávislý pohled na svět, nepodlézavá a bez vnucené falše, byla čerstvě odměněna americkou Pulitzerovou cenou.
