Životopisný román Neštěstí bývalo mým bohem je další knihou světově proslulého autora, kterým je Bruce Duffy, který si získal uznání již svou prvotinou Svět, jak jsem ho viděl, věnovanou životu významného filozofa dvacátého století Ludwiga Wittgensteina.
Tentokrát se Duffy zaměřil na neméně známého francouzské básníka Arthura Rimbauda, jenž svou tvorbou dodnes fascinuje celý literární svět a svým rebelským životem plným nečekaných zvratů oslovuje laickou veřejnost, která má jinak k poezii prokletých básníků jen vlažný vztah.
Duffy čtenáře v předmluvě upozorňuje, že ačkoli se snažil co nejvěrněji popsat Rimbaudovu povahu, uměleckou dráhu a jednotlivé etapy jeho tvůrčího i osobního života, měli by mít neustále na paměti, že jde o fiktivní příběh, který se nesoustředí na fakta a přísné řazení jednotlivých událostí, nýbrž soustavně ohýbá známé informace, stejně jako se ohýbá světlo v hranolu, čímž odhaluje své skryté barvy. A přesně tak jeho román vyznívá. Je současně velkolepou dobovou freskou i detailním průnikem do osobnosti jednoho z nejzajímavějších a nejzáhadnějších umělců historie, zázračného dítěte, které stejně rychle zazářilo a oslnilo pařížské literáty, jako se vzdalo další tvorby a uchýlilo se do střízlivého světa obchodu. Duffy kreslí skvělé postavy, historické – například Rimbaudovu matku, jejíž portrét patří v románu k těm nejplastičtějším – i fiktivní, třeba paní MacDonaldovou, Angličanku, která Rimbauda doprovází na závěrečné cestě do nemocnice v Marseille. Duffy nevynechává žádnou ze známých událostí, přibližuje Rimbaudovo osudové setkání s Verlainem, stejně jako jejich krátký společný život, jenž se stal skandálem desetiletí a v jehož průběhu Rimbaud stačil rozvrátit přítelovo manželství. Píše o jejich rozchodu a dalších létech Rimbaudova života „bez poezie“ strávených v Etiopské poušti, kde se věnoval obchodu. Současně se ale snaží proniknout pod povrch, pokouší se zodpovědět otázky, na které historické bádání nemá spolehlivé odpovědi. Vyniká přímočarostí a odvahou a při tom ani na chvíli nenudí.
Velkou předností knihy Neštěstí bývalo mým bohem je její košatý a současně úsporný styl stejně jako Duffyho plnokrevný a bohatý, neokázale obrazný jazyk, kterým se bravurně pouští do velkých historických pláten i detailně propracovaných miniatur. Uchvacuje lehkostí a bezprostředností a – možná trochu překvapivě – humorem.
Kniha nadchne nejen milovníky poezie a znalce Rimbaudova života, ale také všechny, kdo hledají inteligentní přemýšlivou knihu, které nechybí psychologická hloubka ani napětí.
