Mám právo se zničit

Mám právo se zničit je dle autorových slov jedním z „podivných románů“, které začal psát v rebelském údobí svého života jako určitou formu politické sebevraždy. Trochu paradoxně mu však zajistil vstup mezi známé a uznávané korejské spisovatele a stále si nachází okruh čtenářů, o čemž svědčí přes dvacet dotisků ve třech vydáních. Přestože patří mezi první autorovy knihy, jde o vynikající vyobrazení estetiky smrti, které ohlásilo nástup nového spisovatele schopného šokovat a rozvířit korejské literární vody. Bujná a ničím neomezovaná představivost se otevřeným a syrovým způsobem dotýká ožehavých a společensky tabuizovaných témat a vyjadřuje pocity současných Korejců, osamělých a izolovaných uprostřed uspěchaného, soupeřícího davu, kteří trpí odcizením spojeným se sebevražedným nutkáním. Románové já, které svým způsobem naplňuje právo lidí na sebedestrukci tím, že jim za úplatu pomáhá odejít z tohoto světa, jako by předjímalo vznik sebevražedných stránek v korejském kyberprostoru, kde se sdružují váhající jedinci, hlavně mládež, vzájemně v sobě podporují sentimentální touhu po smrti a sbírají odvahu ke společnému činu.