Kvazikrystaly

Co vlastně víme sami o sobě? A co víme o druhých? Člověk stále zaměňuje vlastní pohled na svět s pohledem ostatních.
Na začátku knihy je Xaně Molinové čtrnáct let a spolu se svou nejlepší kamarádkou prožívá dramatické léto. Na konci je babičkou, která se pokouší naposled vzít život do svých rukou. To, co se odehrálo mezitím, sledujeme z různých úhlů pohledu. Očima jejího záhadného nájemce skrývajícího dávné tajemství i postaršího muže přeživšího občanskou válku, který se do Xany zamiluje. Poznáváme její kamarádku z mládí, která však Xanu po letech najednou nemůže vystát.
Eva Menasse dokáže ženy vidět takové, jaké jsou, se všemi jejich lidskými slabostmi i tím, co na nich prostě musíte milovat. Beze strachu a nadbytečné nostalgie popisuje exkurzi do Osvětimi, pracovní den lékařky na reprodukční klinice i zkoušky odvahy, kterými si prochází Xanina nevlastní dospívající dcera. Jde o energickou, poetickou, vtipnou a současně zneklidňující knihu, jejíž název si autorka vypůjčila z oboru přírodních věd. Vždyť teprve nedávno se přišlo na to, že existují nejen krystaly s jasnou symetrickou strukturou, ale i ty, které mají strukturu zdeformovanou a zdánlivě nepravidelnou. A takové jsou i lidské osudy. Naše životní cesty jsou spletité a nevypočitatelné a v jejich celistvosti je často můžeme nahlédnout jen z velké dálky.