Idu ten rybnik přikryt peřinu

Pod kopcem Landek ve slezské Ostravě žije ve dvou starých havířských domcích zvláštní pár – Johan a Truda, rázovití obyvatelé kraje formovaného hornickou tradicí. Navykli si pozorovat lanovku vozící turisty na vrchol kopce, na zahrádce popíjejí pivo, které se jim v lahvích chladí na dně malého rybníka, a zdánlivě bezstarostně si užívají své obyčejné životy. V době lockdownu se Johan s Trudou ocitají v nezvyklé situaci: jsou čím dál víc odkázáni sami na sebe, Johanův syn Hannes žijící v sousedním Polsku se k nim obtížně dostává přes uzavřenou státní hranici a Trudina dcera Maruška má svůj nový život v Praze. Radost ze setkání s dětmi a vnoučaty nahrazují nové starosti, reflektované ve svérázných rozhovorech a nápadech, jejichž atmosféru dotváří kouzelné hlučínské nářečí – prajzština. Zatímco Johan a Truda mudrují, jestli proti „činskemu virovi“ pomohou spíše „haderky přes pusinu“, řádně vychlazené pivo, „trumpovska dezinfekcija“ nebo „fajně zlata polivka“ z koi kaprů prodávaných v hobby marketu, nelítostná realita doráží až k nim na zahrádku. Na pozadí zdánlivě nedůležitých dějů a situací se rozvíjí příběh v jedné rovině humorný, zároveň ale v jádru vážný a tragický. Skrze místy groteskní vyprávění tak autor odkrývá absurditu a bizarnost doby pandemie, kterou oba hrdinové prožívají po svém – se svérázným pohledem na život a neméně svéráznými názory, jež nasvěcují nedávnou globální zkušenost z nových perspektiv.