Budete mi chybět, až tu nebudu

Vaše matka zemřela na Alzheimerovu demenci v domě s pečovatelskou službou. V posledních týdnech vás už nepoznávala a byla mimo tento svět. Na její pohled trýzněného zvířete, když jí ošetřovatelky měnily plenu, nikdy nezapomenete. Také váš otec dožil v pečovatelském domě. Umíral sám, dávno jste se odcizili. S bratrem jste si nerozuměli ani jako děti. Na obřad uložení popela přinesl matčinu urnu v igelitce s reklamou módní značky. Se sestrou jste se snažili o pohřební rituály, ale výsledkem byly jen trapné rozpaky. Ulevilo se vám, když jste to měli za sebou. A pak vám řekli, že máte rakovinu, melanom v posledním stadiu, a jistojistě zemřete. Co uděláte? Australská spisovatelka Cory Taylorová odložila nedopsaný román a během pár týdnů před smrtí napsala tuto knihu. Bez patosu a sentimentu, dokonce s humorem popisuje rozporuplné pocity z umírání a smrti, bilancuje život s japonským manželem, uvažuje o vlastní identitě a vzpomíná na své rodiče. Její upřímná zpověď se netýká žádných výjimečných věcí – to, co v životě prožívala ona, prožíváme nebo jednou budeme alespoň zčásti prožívat všichni.