Andělé všedního dne

Novelu o čtyřech laskavých andělech, kteří v úterý 5. září 2006 vstoupí do života (i smrti)
několika lidí z pražských Nuslí, jsem před sedmi lety napsal jako parafrázi aforismu, jenž se
mi vždycky moc líbil:
V boha nevěřím, ale chybí mi.
Existují andělé? Žijí mezi námi?
Pomáhají nám? Moje žena mi
přísahala, že když jsem byl v
předloňském prosinci v klinické
smrti, viděla vysokého anděla stát
u mé nemocniční postele —
nicméně ani po takovém očitém
svědectví jsem v existenci andělů
zcela uvěřit nedokázal.
Nevěřím příliš v anděly — ale
chybějí mi teď víc, než jsem si
kdykoli uměl představit. A protože
krom nového vydání Andělů
všedního dne přichází do kin také
stejnojmenný film, zdá se, že v
tom nebudu sám.