Šinsengumi

Koncem roku 1862 se stávala situace neudržitelnou. Hordy samurajských odpadlíků opouštěly svá knížectví a přihlašovaly se k boji pod prapory "loajality k císaři". Tito bojovníci, označovaní některými úředními místy hanlivě jako róninové, proměnili dříve klidné ulice císařského hlavního města na krvavé potoky. Róninové se totiž rozhodli svrhnout vládu šógunů, kteří v Japonsku panovali po více než dvě a půl století. S pokřikem "pomsta nebes" energicky mávali meči proti svým nepřátelům. Vládl teror. Vraždy byly na pořadu každé noci. Vrazi nabodávali hlavy svých obětí na bambusové tyče, které pak zabodávali do měkké půdy na břehu řeky. Pohled, který se ráno naskytl, byl otřesný.
Úřady byly odhodlány chaos a teror potlačit. Pro tento účel vytvořily jednotku šermířů, kterou nazvali šinsengumi neboli nově vybrané sbory, a pověřily ji obnovením pořádku a dodržování zákonů v císařském hlavním městě. Příslušníci tohoto útvaru byli současně haněni i uctíváni a byli porůznu nazýváni divocí róninové, vlčí smečka, vrazi, násilníci, banda hrdlořezů, případně také označeni jako nejobávanější bezpečnostní služba v dějinách Japonska. Jejich oficiálním úkolem byla ochrana šóguna. A jejich úkol byl zcela prostý a jednoznačný - zlikvidovat róniny, kteří chtěli svrhnout vládu šóguna. Dostalo se jim úředního souhlasu s vražděním kromě toho, že touha po zabíjení jim byla vlastní. Tak si tito mužové vykračovali po ulicích hlavního města. Pod svým vývěsním štítem deklarujícím "upřímnost" (znak makoto lze přeložit také jako pravda, opravdovost, čistota - pozn. překl.) budili svou přítomností a někdy i svým pouhým jménem hrůzu dokonce i mezi násilníky a celý národ se před nimi třásl.