V románu Rukopis z Březinky, bezprostředně navazujícím na bestseller Kouzelník z Osvětimi, nás autor zavádí do srdce pekla zvaného Osvětim-Březinka, kde dramatický příběh známého pražského židovského kouzelníka Herberta Levina, jeho ženy Gerdy a syna Petra i portugalského vojáka Francisca Latina pokračuje a vrcholí. Právě v táboře smrti se osudy všech protagonistů protnou.
Zatímco se všichni snaží přežít a vymýšlejí plán, jak uniknout jisté smrti, v táboře se chystá povstání vězňů, které zásadním způsobem ovlivní běh událostí…
Román Rukopis z Březinky vznikl podle skutečného příběhu a skýtá věrný, realistický obraz doby a prostředí, do nichž je jeho děj zasazen. Autor se při psaní opíral o historicky doložitelná fakta a reálné osobnosti, vylíčené události a postavy mají tudíž svůj předobraz ve skutečnosti – ať už jde o židovského iluzionistu Herberta Levina, známého pod uměleckým jménem „Velký Nivelli“, který ve třicátých letech emigroval do Československa a roku 1941 byl s rodinou deportován do Terezína a později do Osvětimi, nebo o příslušníky SS, kteří v Osvětimi působili, počínaje velitelem tábora Rudolfem Hössem, velitelem krematorií Otto Mollem, a vrchní dozorkyní ženského tábora Marií Mandelovou konče. Rovněž tak i popis života a poměrů v táboře, jakož i známých událostí, ke kterým v něm došlo – transporty deportovaných, průběh nechvalně známých selekcí, vraždění v krematoriích, vznik a likvidace terezínského rodinného tábora či povstání vězňů z října roku 1944 –, zachycuje skutečná historická fakta. Jedním z hlavních pramenů, které nám umožňují nahlédnout do hrůzné mašinerie vyhlazování v plynových komorách, jsou „rukopisy z Březinky“ – písemné zprávy členů Sonderkommanda, které tito očití svědci masového vraždění zakopali poblíž krematorií v naději, že tato svědectví budou někdy v budoucnu, po osvobození tábora, někým objevena a poslouží jako důkaz toho, co se v táborech smrti odehrávalo…
