Muž, kterému narostla křídla

Kniha není jen další z řady autobiografií psaných přeživšími holocaust. Je to sbírka povídek, mezi jejichž stránkami poletují ptáci. Motiv ptáčka se prolíná celou knihou i celým Šapirovým životem. Ať už jde o ptáky, které chlapec uvězněný za elektrickým plotem koncentračního tábora toužebně sledoval a záviděl jim volnost a svobodu, zatímco on sám ležel na lavici a na jeho holou kůži dopadaly rány býkovcem, nebo o ptáčka, který o desítky let později vrátil autorovi chuť do života.

V autobiograficky laděné sbírce se střídají příběhy z idylického předválečného dětství na Podkarpatské Rusi, z kruté reality pracovních i koncentračních táborů i z dospělého života v Izraeli. Více než vybroušeným literárním stylem Šapira zaujme nezdolnou životní energií, která z jeho textů čiší, a autenticitou, s níž dovede vylíčit své těžko uvěřitelné životní peripetie.

Dov Šapira (1929–2023) se narodil na území tehdejší Podkarpatské Rusi. Pro svůj židovský původ byl během druhé světové války deportován do koncentračního tábora. V dubnu 1945 se mu podařilo utéct z pochodu smrti a následně strávil několik měsíců v rodině statkáře v západních Čechách. V roce 1948 se odstěhoval do Izraele, kde se oženil a pracoval jako řidič autobusu.