Bůh ví

Román, pohybující se na půdě groteskní nadsázky, příběh Davida – ano, toho Davida: krále izraelského, manžela Batšeby, otce Šalamouna, muže, který zabil Goliáše, starozákonního žalmisty, ale také Davida, jakého jsme až dosud neznali: Davida nadutého žíděte, Davida báječného milovníka, Davida židovského otce, Davida byvšího kamaráda Boha. David leží na smrtelné posteli a rekapituluje svůj dlouhý, rušný život. Naparuje se, žertuje, rmoutí se, mluví ve verších, mluví sprostě, boří naše pojetí času. Vypráví o svých skvělých vítězstvích na bitevním poli i o letech, kdy jako psanec prchal před šíleným králem Saulem, o svých četných manželkách, o svých synech Absolónovi, Šalamounovi a Adónijášovi. A při tom všem ho neuvádějí do rozpaků ani vlastní chyby, ani jeho jedinečná sláva.
Bůh ví je starověký příběh, moderní příběh, milostný příběh. Je to román o dospívání a stárnutí, o mužích a ženách, o otrocích a synech, o člověku a Bohu. Je to román, jehož plynulé proplétání biblického a současného jazyka je opravdovým požitkem. Je to román, který vyniká emocionální silou, bohatou obrazností a nevázanou komičností. Je to typický Heller.