Tyhle místa ze mě nesedřeš

Spisovatelka (nar. 1983), která se dotkla mnoha kreativních oborů, je v poslední době publiku známa spíše jako prozaička. Poezie, kterou kdysi začínala, ji však dál provází jako ponorná řeka a přináší nové plody. „Jsem člověkem bydlícím,“ říká o sobě autorka, „k místům mám vztah, jako by to byly živé bytosti. Dostávají se mi pod kůži, jsou v mém těle, jako je mé tělo v nich. Čtu v místech jako v knihách. Listuji ulicemi, nárožími, parky. V zákoutích nebo na lavičkách sleduji příběhy. Místa mě neopouštějí, žijí ve mně, beru si je všude s sebou.“ Básnířka zkoumá místa i „místa“ složená z krajiny, architektury, paměti i všech těch, kteří ještě dýchají. Svou všednost, ale i své temné hloubky. „Kýl je část lodě mířící do hlubin. / Ptáš se — mám taky takovou ploutev na břiše, takový trn ve tmě moře?“ Sbírka s pevnou vnitřní architekturou, s významy, které „zasahují“, ale i plná jemné a naléhavé senzitivity. Dílo, v němž se „místa stávají tělem“.