S tělem větru kráčím propastí

Adonis je považován za nejdůležitějšího moderního arabského básníka. Tato kniha je reprezentativním průřezem celé jeho tvorby, ve které se snoubí súfijský mysticismus se symbolistickými prvky spjatými s francouzskou poezií 20. století, židovsko-křesťansko-islámským odkazem a řecko-římskou mytologií. Adonis ke svým ingrediencím ale nepřistupuje přímo, často je přetváří, upravuje, formuje, dívá se na ně z jiné perspektivy nebo je drtí a do svých básní z nich přidává jen špetku. Často ironizuje náboženské představy, staví je do paradoxních kontrastů a nebojí se spřádat heretické, štiplavě kritické výjevy.

„Zbudoval jsem si místo z prachu,

z toulání mám stan, i okna má,

jsem tvůrce ráje z popela,

do hloubi jeho nahoty pronikám a takhle vidím svoje já:

jednou jsem pták a jednou kámen,

vidím se jako A a potom Zet jsem…“