Lovení Snárka

111 let uplyne v lednu 2009 od úmrtí Charlese Lutwidge Dodgsona (27. 1. 1832 - 14. 1. 1898), známějšího jako Lewis Carroll, autor vpravdě nesmrtelné Alenky v říši divů a Za zrcadlem. Ten, kdo ji zná a miluje, zná nepochybně i další podivuhodné postavy z těch knížek. Z nich nejpodivuhodnější je jistě Žvahlav neboli Tlachapoud, vposled Hromoplk. A ten nám budiž průvodcem na podivuhodné výpravě, jejímž cílem je Lovení Snárka, bytosti ovšem reálně neuchopitelné, hodné směšnohrdinského eposu, jímž tato kniha vskutku je. Původní čtyřverší vypravují klasicizujícím jazykem (ale jaksi poťouchlým) o dějích dozajista úžasných, leč poněkud nesmyslných. Jak rozvernost a současně praštěnou „zaumnost" Carrollovy blouznivé epopeje převést do češtiny, je ovšem otázkou. Václav Pinkava na to šel „carrollovsky", ale po svém. Riziko bylo to značné, však rozhod se nésti je hrdě. Zdar jeho odvaze, neboť cesta za Snárkem je a bude vždy „o život". Nám ale pomohou groteskně luzné ilustrace mistra nad jiné povolaného, Adolfa Borna.