Lidové básně Ozvěny

Auta a chleba

 

Promiň mi zítřejší večer. Budeme si hrát:

já zas budu mít ručičky. Ty budeš mít zase ruce.

Nikdo koho bys nepřepral. Nikdo koho bys nezkrotil

si netroufne do toho míchat. Vítejte ve světě síly!

A tak jak jsem slíbil: nic se nebude psát.

Budou primitivní lidé a primitivní nápady.

Kruhy a obdélníky. Děsný vřískot.

„Budeme si hrát.“ „Tak jo. Mám auta. A chleba.“

 

 


Sváteční odpoledne

 

Znovu vzpomínáme na Osvětim a naše šťastné louky

jak se chodilo na žáby potápky kde kdo bydlel

jak se jmenovali sousedé (Fariaszewští). Na procházkách

jsme trhali šťovík kopretiny rozkládali deku na břehu Soły

a kolem se z domů linul bezpečný kouř. Otec říká:

stále častěji se mi zdá že se vracím do Osvětimi

z Krakova a z různých jiných míst.