Proč zemřel Jan Krempa? Byla to vůbec vražda? To do Meziboří přijíždí v roce 1967 z Prahy ve svém naleštěném kabrioletu vyšetřit kapitán Exner, muž s neskrývanou zálibou v krásných ženách a vybraném jídle.
Čte Tomáš Jirman.
„TO VÍ JEN BŮH A SVATÝ VÁCLAV...“ Tak zní legendární věta vyšetřovatele pražské kriminálky kapitána Michala Exnera, který s ledabylou nonšalancí řeší jeden zapeklitý případ za druhým. Když ovšem v Meziboří zemře Jan Krempa, nezdá se, že by mohlo jít o něco jiného než o tragickou nehodu. Přesto se kapitán Exner na přání své femme fatale Gabriely Steinové do městečka rozjede. A vzápětí povolává "své důstojníky" Vlčka s Beránkem. Téměř romantický výlet s dívkou se mění v soustředěné pátrání po odpovědi na otázku, proč zemřel Jan Krempa, inteligentní schizofrenik, který svým upřímným, nepříjemně nutkavým chováním ztrpčoval život nejen všem členům své početné rodiny.
Prozradit snad můžeme, že jednu z vedlejších rolí hrají v příběhu růže. Václav Erben tentokrát vskutku mimořádně zdařile nechává do děje vstupovat ženy různého charakteru, věku i vzdělání a jeho rozhodnutí, potažmo rozhodnutí Michala Exnera přistupovat ke každé z nich s květinou v ruce, je zdrojem půvabu, jemného koření i humoru. Kdo se aspoň trochu zajímá o českou detektivní literaturu, pro toho není jméno Michal Exner neznámé. Kapitán Kriminální služby Veřejné bezpečnosti se svým vzhledem a chováním zcela vymykal konvencím doby svého literárního zrodu. Nebyl to vyšetřovatel ve špatně padnoucím saku a s vydroleným tabákem v kapsách kalhot, Exner byl naopak arbiter elegantiarum, milovník žen, dobrého jídla i pití a majitel opečovávaného vozu Mercedes kabriolet. Disponuje rozsáhlým vzděláním, inteligencí, šarmem, jemnou ironií a hlubokou empatií k obětem, podezřelým i zločincům.
