Češi 1992

Když v listopadu 1989 lidé na náměstích
zvonili klíči, asi nikoho nenapadlo,
že jedním z prvních velkých výsledků
revoluce bude rozpad společného státu.
Co ho vlastně drželo pohromadě, pokud
ho rozložila svoboda? A jak k tomu rozpadu
došlo, když nakonec tolik lidí na
obou stranách zaskočil?
Je to příběh staršího a mladšího bratra.
Ten starší je si mladším sourozencem
do té míry jist, že často neslyší, co mu
ten druhý říká. Když ale národ dospěje
do stadia, kdy jeho emancipace vyvrcholí
vznikem vlastního státu, neexistuje
způsob (kromě násilí), jak mu v tom
zabránit. Češi to zažili na vlastní kůži
v roce 1918, a v letech 1989–1992 jim
to historie s jejich slovenskými bratry
zlomyslně zopakovala.