Ta druhá zapisovatelka

Rose Bakerová pečetí lidské osudy – stisknutím několika kláves psacího stroje může poslat člověka třeba na doživotí do vězení. V pozici stenotypistky na policejní stanici v New York City je Rose něco jako velekněžka. Přiznání jsou jejím denním chlebem. Jenže se píše rok 1924, a tak přestože musí běžně vyslechnout i ty nejdrastičtější detaily přestřelek, rvaček na nože a vražd, sotva vyjde z výslechové místnosti, je zase jen příslušnicí slabšího pohlaví, která se hodí nanejvýš na zakládání spisů a vaření kávy.

Venku přitom naplno propuká nová éra a není divu, že se v prostředí New Yorku cítí Rose zmatená. Pryč jsou viktoriánské představy o tom, co je přijatelné. Ženy všude kolem ní si nechávají stříhat vlasy nakrátko, kouří, chodí do barů. Jenže prudérní Rose uvízla kdesi v blednoucím světle dob dávno minulých, a tak hledá zkušeného průvodce životem, který jí v dětství scházel. Když na stanici mezi stenotypistky nastoupí nová dívka, oslnivá Odalie, Rose navzdory svým předsevzetím podlehne jejímu kouzlu. Jak obě ženy proplouvají mezi blyštivým podsvětím náleven po nocích a prací na stanici ve dne, nechává se Rose stále hlouběji vtahovat do Odaliina světa vysokých sázek. A její fascinace Odalií se záhy promění v posedlost, ze které se možná už nikdy nevzpamatuje.