Holky s voctem

Celou pubertu jsem posilovala břicho, abych ho měla ploché a pevné. Jenže jsem si nevšimla, že můj zadek připomíná velký měkký gauč.

Život nebývá takový, jaký si myslíme, že bude. A někdy je to zatraceně dobře. Vyrosteme, najdeme si skvělou práci, kde budou všichni milí a přející, a k tomu pěkného, hodného a ne úplně chudého kluka. Budeme s ním mít roztomilé děti, psa a domek se zahrádkou. Třeba zrovna takový plán máme. Skřřříp. A všechno je jinak. Něco z toho je, a něco ne. Anebo se to divně pomotá.

Co s tím? Brečet? Nadávat na osud? Vyčítat smůle, že se nám nalepila až na záda? Blbost! Dělat si z toho legraci! Jediné řešení, jak to všechno zkusit přežít. Protože život za tu zábavu stojí.

Knížka, kterou držíte v ruce, je právě o tom. Že nám život občas přehodí směrovku. Místo zářivé žluté jdeme chvíli po temně modré nebo rychlé zelené, abychom pokračovali po vášnivé červené. A pak zjistili, že jsou značky v nedohlednu a v ruce držíme štětec.