J. R. R. Tolkien ve svém Pánu prstenů představil čtenářům příběh boje dobra a zla. Boje, ve kterém se krásní a ušlechtilí elfové a hrdinští lidé jako spojenci staví proti skřetům, pokřiveným a zkaženým lidem i stvůrám temnot v čele se samotným Sauronem. Po těžkých a úporných bojích za cenu nesmírných obětí je zlo poraženo a konečně může nastat čas míru. Pán prstenů je překrásným příběhem, který místy působí tak živě, jako by to nebyl jen vymyšlený příběh profesora angličtiny z deštivé Anglie, ale spíše jakási prastará báje založená na historických skutečnostech. A sám Tolkien by byl spíše historikem a badatelem, který posbíral útržky prastarých kronik, a podle nich sestavil příběh. Příběh o hrdinství, lásce a obětování se pro jiné. Středozem se stala Tolkienovou doživotní láskou i posedlostí. Vdechl jí život, přiřadil zvířectvo a rostliny. Zalidnil ji rasami a národy, z nichž každý má svůj osobitý vzhled, jazyk, zvyky i historii. Popsal ji do takových detailů, že prostě není možné, aby skutečně neexistovala.
Když ale připustíte, že by opravdu někde a někdy mohla taková Středozem být, pojďte ještě dál. Co když se tam neodehrálo všechno přesně tak, jak to profesor popisuje? Ne, Tolkien by nikdy nelhal. Ale co když v pramenech, ze kterých čerpal, byla jen jedna verze událostí. Vždyť historii přece píší vítězové. Poražení mají totiž většinou úplně jiné starosti. A když uplyne dost času, může se stát, že verze vítězů se stane obecně přijímanou pravdou. Přesně takto se na Pána prstenů díval i Kiril Yeskov. I jeho napadlo, že vše mohlo být docela jinak. Jeho Poslední Pán prstenů je příběhem z druhé strany. Na příběhu umbarského lékaře doprovázeného orkským válečníkem ukazuje poslední válku o Jeden prsten úplně v jiném světle. I tady se setkáte s Arwen, Galadriel a elfy, s Aragornem i Faramírem, Gandalfem, Sarumanem. i nazgűly a Sauronem. Ale nikdo z nich není takový, jakého ho znáte. Vstupte proto bez předsudků do této Středozemě Kirila Yeskova a nechte se unášet jeho příběhem. Protože i takhle se to mohlo stát...
