Město zvané Řeka

Paulův návrat do rodného města je stejně málo radostný jako kdysi odjezd. Z Rijeky ho jako malého chlapce vyhnala před třiceti lety válka v bývalé Jugoslávii. Odjel s rodiči, nechal doma kamarády i prarodiče, teď ho však zpátky domů přivedla smutná zpráva: zemřela mu babička, jeho poslední pouto s domovem.
Dospělý Paul, který po těch letech stěží ovládá svůj mateřský jazyk, přijíždí do města jménem řeka, do Rijeky, aby vyřídil babiččinu pozůstalost. Na místě ale zjistí, že po babičce zdědil něco mnohem podivnějšího než jen zanedbaný byt v centru přetékající spoustou zdánlivě zbytečných krámů.
Milá a nenápadná stará paní, kterou měl tak rád, byla totiž krsnik, v chorvatské mytologii jedinec obdařený dědičnými magickými schopnostmi. Úkolem krsnika je odnepaměti střežit hranici mezi světem lidí a světem na druhé straně, obývaným vedle přátelských mrtvých také zákeřnými tvory, pro něž lidské bytosti představují lovnou zvěř, z níž čerpají energii.
Takový odkaz Paul nečekal a už vůbec by ho nenapadlo, že se ho nelze zříct. Nechtěný úděl mu padne na bedra a s ním i nebezpečí, že mu převrátí vzhůru nohama všechno, co doposud věděl o životě, o městě, kde kdysi žil, i o sobě samém.
Hranice mezi světy se s nástupem nového krsnika ztenčuje a Paul se nevyhnutelně dostává do střetu s nečistými magickými silami. Stane před úkolem prokázat, že je babiččina dědictví hoden, ochránit lidstvo a nepřijít přitom o rozum. Naštěstí brzy najde vítané čarodějné spojence a není na to sám.