Krvavý poledník

Génius, nebo šílenec? Takové bylo dilema některých kritiků, když v roce 1985 tehdy ještě ne moc známý americký spisovatel Cormac McCarthy vydal svůj pátý román, historický western Krvavý poledník. V té době nevyvolal mnoho rozruchu, ale po letech se stal klasickým dílem srovnávaným svou velikostí, významem a mistrovským zpracováním s Bílou velrybou. Je třeba se rozloučit s "mayovkami" a Vinnetuem. Dobývání amerického Západu vylíčené Cormacem McCarthym není pro slabé žaludky. Román čerpající ze skutečných událostí poloviny 19. století bývá označován za "katalog" násilí, krveprolévání, brutality a krutosti. Osou příběhu je, jak se posléze stalo typickým znakem McCarthyho příběhů, putování mladého kluka. Zdá se, že McCarthyho hlavní postavy jsou svým autorem odsouzeny k tomu být věčně na cestě, a tato cesta celkem bez výjimky vede do pekel. Nevyhnutelná apokalypsa se McCarthyho dílem lakonicky vine jako krvavá stopa.