Hry na bolest

Hra... to je slovo významy přímo těhotné. Dětské ruce svírající bábovku, noha stojící na plynovém pedálu auta, bojové linie, tajná jednání, těla spletená v milostné křeči i dopadající bič, to všechno může být hra. Rádi si hrajeme. Něžně, krutě, s dobrou vůlí i s jedem v srdci. Bezpečně i nebezpečně, dobře i špatně. Někdy při tom působíme bolest a někdy toho dokonce ani nelitujeme.
V Hrách na bolest se sešly povídky, točící se tak či onak kolem tělesných žádostí. Už to samo o sobě je činí trochu podezřelými, protože, málo platné, dodnes lidé soudí, že sex je činnost sice zábavná, ale duchovně nepříliš povznášející. Snad mají pravdu, jenže touhy těla mají své horké prsty úplně všude, ve všech našich rozhodnutích, plánech, přáních, rvát se a ukájet touhy těla, to je imperativ, který stojí nad většinou živočichů, které naše planeta nese na svých zádech, a u lidí ho nevymýtilo ani náboženství, pokrok, posty, dechová cvičení, ani tresty tělesné i duševní. Naštěstí.
Pojďte tedy nadzvednout pokrývky mokré slzami i krví, zabořit hlavu do polštářů, které tlumí výkřiky bolesti, nářek touhy i slova, která mají být vyřčena. Pojďte a nesuďte příliš přísně ty, kdož v nich chybují, milují a nenávidí. Možná, že jinak nemohou.