O neumírání

Jak zachytit nezachytitelné? Jak pojmenovat to, co se děje mezi narozením a¬ smrtí? Jak uchopit „věčně prchavý okamžik“? Právě takové otázky si William Saroyan klade ve své knize vzpomínek, meditací a -úvah. Formou otázek a ¬odpovědí, reálných či fiktivních rozhovoru vede dialog s¬ novinářem, s¬ vlastními dětmi, s ¬ideálním čtenářem, se sebou samým, ba dokonce se svou smrtí, kterou potkal ve snu. Zjišťuje, že život je naplněn paradoxy, o¬ kterých si můžeme maximálně povídat. Nežijeme dlouho, nestačíme se vzájemně poznat, nevíme, co je důležité a ¬podstatné… proto asi tak to nejlepší, co se dá udělat, je dokázat lidi alespoň rozesmát¬ – dát vzniknout radosti v¬ daném okamžiku. „Začal jsem psát tuto knihu v¬ naději, že její psaní zastoupí umírání, mou skutečnou smrt, kterou jsem už nějaký čas cítil nablízku.“