Chyba

Černý obchod s ohroženými květinami s postupujícím vymíráním druhů závratně vzrostl. Cena, jakou byli někteří sběratelé ochotni zaplatit za jedinou sazenici, nabyla často až zvrácených rozměrů. Jisté květy obestřela dekadentní melancholie. Zdobení se zánikem a smrtí. Móda, kterou začala vzývat především nová vrstva bohatých. Vodní a zemědělští baroni třetího světa. Nová ekonomická elita. Kryštof poznal kupce, co si nalhávali, že tak pro další generace zachraňují to, co se ještě zachránit dalo. Poznal jiné, kteří nezachraňovali nic, jen se smutně opájeli všemi těmi dávnými tvary a vůněmi. Všechny ty květy, ať byly sebelíbeznější, voněly rozkladem. Začaly se objevovat nelegální parfémy vyráběné z posledních zástupců dříve běžně rozšířených druhů rostlin, vyhynulé vůně, upomínající na cosi dávného. Asi jako když se lidé chodili dívat do kodaňské zoo na posledního žijícího ledního medvěda, který začal odmítat potravu, jako by tušil, že je to jen plýtvání časem – jako by ho jeho mrtvý živočišný druh volal k sobě do nicoty.