Ženy tvoří nejpočetnější skupinu církevních odpadlíků v západní společnosti. Náboženské a rituální praktiky, jež vytvořili muži, mohou být pro ženy značně odtažité, protože ženy se samy definují zpravidla skrze své vztahy k druhým tedy spíše jako součásti nějaké širší komunity či sítě než coby izolované lidské bytosti a mají proto také větší tendenci nalézat Boha uvnitř sebe, a nikoli jako něco, co existuje vně, či stranou jejich života.
Joan Borysenko, přední americká lékařka a odbornice zabývající se ženským duchovním světem, se v této své nejznámější knize zaměřila na ženské všekulturní podobnosti a hledá rysy, jež jsou všem ženám planety společné: to, že jsou odnepaměti ochránkyněmi života, že jsou těmi, kdo poskytoval útěchu a péči. Na příkladech z křesťanských, židovských, buddhistických, hinduistických a muslimských tradic dokládá autorka, jak ženy všech věků a kultur ve skutečnosti putují k Bohu.
Prostřednictvím neotřelého pohledu na staré tradice, příkladů z vlastní lékařské praxe i z mnoha let workshopů rozvoje ženské spirituality, nových rituálů, příběhu svého vlastního i příběhů jiných, které potkala na jejich cestě za Bohem, pomáhá Borysenko ženám vyléčit jejich hněv vůči vlastním náboženským tradicím, a pomáhá jim nalézt takové formy vnitřního rozvoje, jež by byly ztělesněním jejich nejhlubších duchovních potřeb.
