Hagakure

Cunetomo Jamamoto (jap. ????; 1659-1719) byl samuraj klanu Nabešima z kraje Saga, jenž se v roce 1700 nechal vysvětit na kněze, přijal mnišské jméno Gijokuzan Džóšó (??) a poté se uchýlil do poustevny nedaleko hradu Saga na ostrově Kjúšú, kde vzniklo i jeho Hagakure. Do ústraní odešel z toho důvodu, že po smrti svého pána Micušige Nabešimy (1632-1700; třetího daimjóa neboli lenního pána ze Saga) nemohl spáchat obřadnou sebevraždu, jelikož v 60. letech sedmnáctého století byl tento zvyk v celém tokugawském šógunátu zakázán.

Cunetomo byl při formování svých názorů a postojů ovlivněn několika významnými osobnostmi, pohybujícími se v jeho době na dvoře panů ze Saga. Jedním z nich byl zen-buddhistický kněz Rjódžu Óšo Tan’nen (†1680). Dalším člověkem, který měl na Cunetoma zásadní vliv, byl konfuciánský učenec Ittei Išida (Išida Jamajuki; 1619-1693), jenž byl rádcem daimjóů Kacušigeho i Micušigeho.

Přestože byl samurajem, boje se nikdy nezúčastnil. Ačkoli se od raného mládí zajímal o poezii, z jeho díla je známa pouze kniha Hagakure. Tato kniha je souborem záznamů četných rozhovorů, které s Jamamotem v průběhu sedmi let vedl a posléze zapsal mladší samuraj Curamoto Taširo (????; 1678-1748).