Psychobiografický model péče podle Böhma

V posledních desetiletích se rozhodujícím způsobem změnila péče o starší osoby. Ještě před několika lety bylo běžnou praxí, že většina obyvatel zdravotnických a sociálních zařízení se i přes den zdržovala anebo musela zdržovat na lůžku. Péče se soustředila na zajištění „tepla-jídla-čistoty“, zatímco na kvalitu duševní péče nebyl kladen takový důraz.

Zhruba před třiceti lety se pacientů zastal prof. Erwin Böhm tím, že se vzepřel situaci, kdy naučená bezmocnost seniory a seniorky spíše váže na lůžko, než aby se pokud možno zachovala, respektive znovu nalezla jejich soběstačnost. Jako první rakouský teoretik v oboru ošetřovatelství sledoval prof. Böhm nové přístupy v geriatrické péči. Podle svého modelu používal biografii jednotlivce jako základ porozumění člověku a jeho chování. Takto se mu podařilo aktivovat, respektive reaktivovat ztracené schopnosti starých a zmatených lidí. Touto „péčí s rukama v kapsách“ se mohly znovu nabyté schopnosti opět uplatnit v každodenním životě.

Profesora Erwina Böhma můžeme označit za vizionáře, jehož filozofie péče přinesla užitek bezpočtu seniorů jak v ústavní, tak neústavní péči. Od té doby došlo k proměně péče o staré spoluobčany se symptomy demence. Böhmova filozofie zásadně změnila myšlení a postoje pečujících osob. Odměnou za to je podpora maximální soběstačnosti starých lidí a jejich větší aktivní účast na životě.