Proměň můj nářek v tanec

Od smrti Henriho Nouwena v roce 1996 zájem o jeho dílo stále roste. Domnívám se,
že důvodem tohoto neutuchajícího vlivu nejsou jeho mistrné formulace ani impozantní
činy, ale spíše to, kým byl. Před Bohem stál jako člověk se zlomeným srdcem, které
však zůstávalo otevřené pro jeho přátele i čtenáře. Henri byl složitou osobností, která
nikdy nedospěla k dokonalosti; byl si toho vědom a nesnažil se to skrývat. Přesto však
věděl, že má před sebou úkol: pečovat o trpící a vnášet naději do temných zákoutí
života.
Kéž se i naše smutky promění v naději, a snad i v radost, stejně jako se to podařilo
otci Henrimu, který nám odhaluje netušené možnosti žití z Boží přítomnosti.
Timothy Jones (ed.)