O Kátě, která chtěla být dědečkem

Když se Káti ptali, čím by chtěla být, pokaždé rozhodně a bez váhání říkala: „Já bych chtěla být dědečkem.“ Dospělí, jak už to mívají ve zvyku, se nad tím shovívavě usmívali, jenže Káťa to myslela vážně. A víte proč? Protože kdyby byla dědečkem, byli by s dědou nejlepší kamarádi a mohli by spolu dědečkovat. Pokud nevíte, co přesně takové dědečkování obnáší, zeptejte se Káti, ta v tom má jasno. A pokud náhodou něco neví, třeba jak předčasně zešedivět, tak si to prostě vygůglí.

Dědečkové bývají vousatí, bělovlasí, plešatí, kulatí, vysocí, maličcí… Ať už nosí motýlka, či tričko Led Zeppelin, pořád je na nich nejlepší jedna věc — to, že jsou. A právě o tom je tahle obrázková knížka.

Jednoduchý příběh se silným poselstvím, které vás chytí za srdce. A hřejivý pocit v něm zůstane ještě dlouho po přečtení.