Standa a dům hrůzy

Chtěl jsem napsat nějaký příběh pro děti, které se rády trochu bojí. A protože jsem ho psal taky o prázdninách a kolem bylo plno dětí, tak jsem jim každý den četl nově napsanou příhodu. Kluci i holky říkali svorně, že jim skutečně trošku běžel mráz po zádech. Jen můj syn Otík povídal: „táto, tys říkal, že napíšeš strašidelný příběh, a ono to není vůbec strašidelný…“ On tehdy tvrdil, že se nebojí. Ale já si myslím, že se přece jenom trošku bál, když se totiž člověk pohrouží do osudů Standy Neskutečného, jeho malých přátel a jejich rodičů. A taky pokusů zachránit se ze spárů strašlivých a odporných zločinců prof. Rozkošného a ing. Rozkošné. Ono to totiž nebude lehké a kdoví, jestli se jim to vůbec podaří! Když jsem tuhle knížku psal, tak jsem se o ně sám strachoval. Mě to moc těšilo, napsat takovou, snad napínavou a taky trochu strašidelnou, historii – a já doufám, že Vás bude zase bavit ji poslouchat! Pozdravuje Vás Standa Neskutečný, jeho kamarádi a taky Arnošt Goldflam.