Příběh lvice Elsy

Když se v roce 1956 budoucí slavná Elsa narodila, byla už Joy Adamsonová známou ochránkyní zvířat. Lvíče nešťastnou náhodou spolu se svými dvěma bratry přišlo o matku a manželé Adamsonovi je zachránili a vychovali. Lvy poslali do evropské zoologické zahrady a Elsa zůstala s nimi. Byť se u nich měla skvěle a dávali jí v rámci možností velkou svobodu a volnost, snažili se přesto v Else rozvinout její přirozené lovecké instinkty tak, aby později mohla žít nezávisle, protože byli přesvědčeni, že zvířata ze zajetí mají být vrácena do volné přírody. Když byly Else tři roky, začali ji proto postupně připravovat na návrat do divoké přírody a ona se skutečně naučila sama lovit a žila plnohodnotný život lvice. V textu ji sledujeme od prvních nesmělých krůčků a veselých historek z jejího růstu, přes osamostatňování se, založení rodiny i uzavření se jejího života. Nicméně její potomci, respektive potomci potomků jejích potomků, běhají v Národním parku Serengeti v Tanzanii dodnes a i tím se Elsa stala nesmrtelnou.

Kniha vznikla v roce 1961 a o pět let později vznikl podle slavné předlohy populární film Volání divočiny režisérů Toma McGowana a Jamese Hilla, při kterém George Adamson byl přítomný jako technický poradce.