Odkaz dona Quijota

Obrazy bitvy u Lepanta renesančních malířů a rytců jsou mimořádně působivé. Řady lodí s naježenými vesly prorážející si cestu vlnami, obláčky z prachu pálicích děl. Působivější než film nebo fotografie. V té slavné bitvě zvítězila v roce 1571 vojska Svaté ligy nad osmanským loďstvem a zbavila Evropany strachu před tureckou invazí. Představme si, že na jedné z těch galér se zrovna chystá k boji sotva čtyřiadvacetiletý španělský mladík v plné zbroji, srdce mu buší napětím. Jmenuje se Miguel de Cervantes y Saavedra. Tady je zatím jedním z řady bezejmenných, ale bude to právě on, jehož jméno vstoupí do historie.

Ovšem v poněkud jiné souvislosti. Vojenské dobrodružství u Lepanta zaplatí ztrátou ruky. Ani toho neodradí od další služby v námořnictvu. V zajetí alžírských pirátů stráví jako otrok celých pět let, než se vrátí do Španělska. Jeho dobrodružná povaha ho však předurčuje k neklidnému životu. Vydělat peníze zkouší všelijak, i jako literární a dramatický autor. První drama, v němž využil své zážitky ze zajetí, propadlo. Přesto po čase kvalitou i tématy dokáže konkurovat samotnému Lopemu de Vega. Už svými Příkladnými novelami by si zajistil trvalé místo v dějinách španělské literatury. V roce 1605 však vydá první díl románu Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha. V knize původně zamýšlené jako  parodie na dobové rytířské romány stvoří věčný typ snílka, muže, jenž v naplnění svého ideálu ignoruje dobu a její mravy. Druhý díl vydá krátce před svou smrtí v roce 1615 motivován hlavně falešným pokračováním z pera jeho literárního odpůrce.

Cervantesovo „arcidílo“ (Václav Černý), po Bibli druhá nejpřekládanější kniha, doznalo řadu nejrůznějších zpracování. Rozhlasová dvoudílná dramatizace Evy Paškové přibližuje ty nejlepší momenty příhod rytíře smutné postavy v podání opravdových mistrů mikrofonu.

Hynek Pekárek