Mizíme

Když přestane rakouská vesnička Nincshof pro okolní svět existovat, budou moci žít její obyvatelé v klidu, vzdáleni hektičnosti moderní doby. Alespoň takový je úmysl tří mužů, jež spojuje přesvědčení „Dřív bylo v Nincshofu všechno lepší. Dřív byli lidé v Nincshofu ještě svobodní.“ Přemýšlejí, jak této kýžené svobody dosáhnout, a napadne je zasvětit do svého plánu osmdesátiletou svobodomyslnou dámu Ernu. První návštěva sice nedopadne nejlépe, ale Erna je člověk otevřený všemu a společně začnou uskutečňovat kroky, na jejichž konci bude úplné zapomnění vesnice okolním světem. Z ulic mizí tabule s jejich jmény, ruší se dožínkové slavnosti, místní fotbalový tým musí sestoupit do nižší ligy. „Zapomnění není násilí,“ hlásají, když někdo z nich namítne, že jednají proti rakouské ústavě, která nedovoluje odtržení jakéhokoli vlastního území. Zdá se, že jde všechno hladce. Ale jen do okamžiku, kdy se ve vesnici objeví pakozy a jejich chovatelé.