Četba z deníku, který se stal symbolem utrpení Židů za 2. světové války. Anne se narodila v roce 1929 v Německu, v roce 1933 její rodina uprchla před Hitlerem do Amsterodamu. Tam se poté Frankovi spolu s dalšími Židy od roku 1942 až do vyzrazení v srpnu 1944 ukrývali v zadním traktu domu, kde sídlila otcova firma. Z té doby pochází také deník. Válku přežil z rodiny jen otec, Anne zahynula na jaře 1945 v Bergen-Belsenu.
Deník Anne Frankové je jedním z nejbezprostřednějších a nejdojímavějších svědectví o dospívání židovské dívky za druhé světové války. Jeho pisatelka se narodila 12. června 1929 v zámožné židovské rodině bankovního úředníka ve Frankfurtu nad Mohanem. Poté co se stal Adolf Hitler kancléřem, odešli roku 1933 do Amsterodamu, kde Otto Frank působil jako ředitel společnosti na výrobu přípravku do marmelád Opekta. V zadním domě této firmy na Prinsengrachtu č. 263 se od července 1942 ukrývali před pronásledováním a zatčením. Spolu s rodinou Frankových se tu schovávali ještě další čtyři Židé, rodina otcova společníka van Pelse se synem Peterem a zubař Fritz Pfeffer (v deníku vystupují pod pseudonymy).
V podzemí přežilo toto dobrovolně nedobrovolné společenství dlouhé dva roky: 4. srpna 1944 však do domu vpadla SS s holandskou policií, všechny ukryté zatkla a poté deportovala do koncentračních táborů v Polsku a Německu. Konce války se dožil jediný Otto Frank, Anne a její sestra Margot zemřely pravděpodobně někdy v únoru či březnu 1945 na následky tyfové epidemie v koncentračním táboře Bergen-Belsenu. U příležitosti svých 13. narozenin 12. června 1942 dostala Anne památníček, červenobíle károvaný sešit v plátěné vazbě, a rozhodla se, že si povede deník. Koncipovala ho zajímavým způsobem – zvolila formu dopisů fiktivní přítelkyni Kitty. Psala potají, pravidelně, svěřování se někomu, kdo má porozumění a koho může pokládat za svou skutečnou kamarádku, se jí stalo životní potřebou a náhradou za družné školní společenství. Poslední zápis je z 1. srpna 1944, tři dny před osudným zatčením. Miep Giessové, jedné ze zaměstnankyň firmy, obětavě pomáhající ukrývaným, se podařilo Annin deník zachránit ze změti věcí na podlaze, a teprve po válce, až když se potvrdila zpráva o Annině smrti, ho předala Otto Frankovi. Ten se v souladu s dceřiným přáním pokoušel – delší dobu neúspěšně – o jeho publikování. Když konečně deník pod názvem Zadní dům roku 1947 vyšel, stal se světovým bestsellerem. Byl zdramatizován i zfilmován, jeho náklad dosáhl milionů exemplářů a stal se symbolem tragického osudu milionů Židů za druhé světové války.
