Babička víla

Poetický příběh Víta Bruknera, který něhu vyprávění zdědil po svém otci, básníku Josefu Bruknerovi.

Nikolka s Vilémem se rozhodnou, že poprvé pojedou navštívit svou babičku, zvláštní, svobodnou, éterickou bytost, jak říká maminka. Už cesta vlakem se odvíjí neobvykle, na třetí kýchnutí průvodčího děti vystupují v Třeskoluskách, kde je má čekat babička. Ale ta nikde. Po chvíli si to přifrčí Prskolet, a v něm paní v červených jehlových podpatcích, modrých lacláčích, růžovém svetru s třásněmi na rukávech a v elegantním kloboučku s pérem. Dny plynou jako ve snu. Ráno děti omývá vodotrysk a osušuje fontána, Vilémův vyviklaný zoubek se ocitá na pavoučí niti na vysokém stromě, společně s babičkou a jejími podivuhodnými přáteli zažijí slavnost úplňku. Žádná radost však nevydrží navždy. V okolí se usazují Bermudští kudrnáči, kteří chtějí zničit všechnu přírodu tím, že postříkají měsíc načerno. Babička, děti i jejich pohádkoví pomocníčci jim v tom však zabrání. V nejvyšší čas, protože tyhle nezapomenutelné prázdniny jsou u konce.