Kde domov můj

Název Veitova alba Kde domov můj naznačuje, že by mohlo být o hledání nebo budování domova. I vzpomínkový text v bookletu začíná připomínkou dávného bonmotu Jiřího Voskovce o klobouku na věšáku, ale potulný písničkář Vladimír Veit se svými sedmi křížky zažil domovů již tolik, aby mohl s klidným svědomím potvrdit, že doma je přece tam, kde je mu hezky, kde je obklopen příjemnými lidmi a kamarády a samozřejmě „kamarádkami“. Na svoji desku, natočenou před dvaceti lety, zařadil písně o tom, co je smysluplné: o lásce, pravdě, naději a porozumění. Naše první oficiální vydání je rozšířeno o čtyři písně natočené v roce 2015, které album vhodně doplňují. Tichý písničkář z generace Šafránu nikdy neburcoval a nemával pochodní na barikádách, ale šel jinou cestou: vytrvale zve posluchače do svého světa, kde je místo pro sny, naději, kouzelné kvítí i světlušky. A ačkoli se v něm „stíny dlouží“ a „kruh se pomalu uzavírá“, vždy posluchači umožní „potkat ve snu po dešti rozkvetlý jarní den“ nebo „štěstí ukryté ve velké dálce“.