Monografie je zaměřena na institucionální, personální, teoreticko-metodologický i obecně epistemologický vývoj etnologie (národopisu, etnografie a folkloristiky, sociokulturní antropologie) v českých zemích ve 2. polovině 20. století s přihlédnutím k evropskému a světovému vývoji těchto oborů.
Středověký člověk byl oproti nám jistě lepší pozorovatel a zdatnější čtenář oblohy, byl také více ovlivněn vnímáním meteorologických jevů ve smyslu symbolů a znamení, z nichž mnohá nalézal již v biblickém textu.
Publikace přináší celkový pohled na dějiny výživy a stravování od poválečné bídy a přísného přídělového systému až po velký rozmach české haute cuisine na konci šedesátých let. Autor se zaměřil jak na domácí vaření, tak stravování v restauracích i v jídelnách. Ukazuje, jak se utvářely ceny potravin a co lidé vnímali jako luxus.
Jak se česká literatura za posledních dvě stě let šířila světem? Které knihy, autoři i autorky se prosadili v zahraničí? Existuje něco jako mezinárodní kánon české literatury? A pokud ano, kdo ho tvoří – a jak se mění v čase?
Román Cesta ven (1928), do jisté míry autobiografický a klíčový, nás očima hlavního hrdiny, mladého, přemýšlivého, múzického, svůdného flanéra, barona Georga von Wergenthin provází po Vídni počátku 20. století, jež byla tehdy mondénním pupkem kulturního a uměleckého světa, ale také semeništěm agresivního antisemitismu.
Monumentální biografie rakouského politika a diplomata a s ním celé epochy evropských dějin mezi Francouzskou revolucí a revolucí roku 1848 poprvé vyšla roku 2016, potřetí 2022, 2019 anglicky. Jejím předstupněm byla útlejší kniha Metternich. Státník mezi restaurací a modernou roku 2010.
Průvodce po stovce míst v Praze, kde se to od středověku po rok 1989 hemžilo zlodějnou, násilím, vraždami i sebevraždami. Na nejrůznější motiv, nejrůznějším způsobem. Pro peníze, ze žárlivosti, z nešťastné lásky, z důvodů objektivních i subjektivních, rozumných i nerozumných.
Historické památkově chráněné stavby tvoří významnou součást našeho kulturního dědictví a představují důležitý zdroj informací o naší minulosti. Způsob nakládání s památkami, jejich poznání, výzkum a dokumentace mohou také sloužit jako určité měřítko kulturní vyspělosti společnosti.
V okamžiku svého úmrtí na počátku září 1948 byl Edvard Beneš valnou většinou československé společnosti vnímán jako hrdina.
Publikace přináší obsáhlé svědectví o represích vůči československým občanům a krajanům v Sovětském svazu v období druhé světové války.
Po Milanově příchodu k 77 Special Forces v druhé polovině roku 1954 jsme se společně s mým bratrem Ctiradem rozhodli sepsat naše vzpomínky z cesty přes Východní Německo, dokud tyto byly ještě čerstvé v našich pamětech.
V červenci 1951 zazněly ve škole v Babicích na Třebíčsku výstřely. Zemřeli tři funkcionáři Místního národního výboru. Třebaže již druhý den byli pachatelé dopadeni, využil komunistický režim událost jako záminku k likvidaci nepohodlných osob v kraji.
Problematika politických poprav v Československu v období vlády KSČ dlouhodobě přitahuje pozornost veřejnosti. Při zpracovávání tohoto tématu se ovšem mezi badateli v minulosti uplatňoval spíše přístup selektivního výběru určitých kauz, nejčastěji spjatých s nejznámějšími politickými procesy.
Dantova Božská komedie (Commedia – přívlastek „Božská“ v názvu připojil až později Boccaccio) je jedním ze základních literárních děl světové historie, které po celá staletí dodnes inspiruje mnohé umělce a pro každého, kdo se nechá vést uhrančivým rytmem nekonečné řady tercín, zůstává zdrojem úchvatného čtenářského dobrodružství.
Kniha s paleontologickou tematikou časově navazuje na předchozí úspěšný titul Ztracená moře uprostřed Evropy (Academia 2003). Zavede nás do období mladších prvohor před 330–295 miliony let, kdy zvětšující se gondwanské ledovce a variské vrásnění vytlačily z Čech moře a trilobiti uvolnili prostor tropickým lesům obřích plavuní a přesliček.
Poválečné pohraničí bylo tavícím kotlem nadšenců a dobrodruhů, ale i těch, kteří se chtěli „uklidit“ stranou.
Kniha Kolem Středomoří je soubor Braudelových textů, které nějakým způsobem souvisejí s jeho zásadní knihou Středomoří a středomořský svět v době Filipa II. Soubor se skládá ze tří částí, z geografického hlediska věnovaných severní Africe, Španělsku a Itálii, a tvoří ho Braudelovy články a recenze knih na téma Středomoří v 16.–17. století.
Mezinárodní tým historiček a historiků literatury, výtvarného umění, divadla, filmu a hudby v kolektivní monografii sleduje, jakými způsoby umění v meziválečném Československu utvářelo veřejný diskurz. Ve čtyřiceti případových studiích autorky a autoři odhalují nové souvislosti a rozkrývají vztahy mezi uměním a politikou.
Třetí díl memoárů Stanislava Komárka popisuje a komentuje těžko uvěřitelná léta koronavirové pandemie 2020–2022. Z jakého důvodu byla tato doba tak posedlá smrtí? Jak moc lze smrt trvale vytěsňovat a negovat, když nedílně patří k našemu životu a osudu? Jak klíčovou a neblahou roli sehrávala tehdy média?
Církev československá (od roku 1971 Církev československá husitská) vznikla v roce 1920 ve snaze o podnícení nové české reformace, chtěla dát občanům nové republiky moderní, národně uvědomělé náboženství. Získala přitom bezmála milion členů a po většinu 20. století byla druhou největší českou církví.