Česko-německý sborník Ve službách společné věci / Im Dienst der gemeinsamen Sache je poděkováním Wolfgangu Scheurovi, který v letech 1981–1986 jako kulturní referent na velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze významně pomáhal českým disidentům.
Výbor z autorovy básnické tvorby od května 1945 do počátku roku 1969. Na rozdíl od I. svazku Spisů L. K.
Tři přednášky francouzského sociologa a antropologa: Celistvost lásky, Pramen poezie a Moudrost nutná a nemožná. Láska, poezie a moudrost patří podle Morina k základním antropologickým konstantám člověka. Láska jakožto syntéza fyzična a mystična je zároveň poezií a zároveň transcendencí moudrosti a šílenství.
Básnická sbírka, v níž básník prostřednictvím aktualizovaného tématu Noema a Potopy vyjadřuje existenciální zkušenost dnešního rozporuplného člověka.
Kniha tvoří pandán k soubornému vydání Blatného předúnorové poezie (Verše 1933–1953, ed. Rudolf Havel, Atlantis 1995). Obsahuje povětšinou dosud nevydaný materiál, jehož větší část pochází z básníkovy pozůstalosti.
V posledním díle své trilogie Georges Duby ukazuje, jaké představy o ženách měli duchovní té doby a jak si je zdůvodňovali. V souvislosti s úžasným rozvojem společnosti, ale také pod vlivem "renesance 12. století" dochází kolem roku 1180 i v tomto ohledu k určitému vývoji.
Tři staročeské památky ze 14. století: prvý český překlad Ezopových bajek, nejstarší český veršovaný překlad Katonových dvojverší a Rada otce synovi, mravoučná staročeská skladba přinášející vhled do morálních hodnot rytířství. Dosud neexistovala moderní transkribovaná edice těchto skladeb, vědecky důležitá transliterovaná vydání jsou zastaralá.
Výbor studií historika české literatury Jaroslava Kolára (1929) představuje průřez autorovou celoživotní činností. Studie publikované v časopisech a sbornících byly do svazku seřazeny podle chronologie témat: Staročeská bajka o lišce a džbánu, K podobám epičnosti v Hájkově kronice, Labyrint jako modelové dílo literární práce J. A.
Básně z let 1938–1949, 4. svazek Spisů.
Smrt na úvěr je obrazem autorova neutěšeného dospívání v rodině chudých pařížských živnostníků. Po jejím vydání zaburácela kritika: „fantastická epopej odpornosti a ohyzdnosti“, „nemorální obludnost“, z níž člověka „drtí hnus“.
Kritické návraty ke kultuře padesátých a šedesátých let s aktuálními reflexemi. Ve svém vzpomínkovém díle Literárky – můj osud podává dlouholetý šéfredaktor nejslavnějšího a nejvlivnějšího českého kulturního týdeníku zasvěcenou zprávu o prostředí, ve kterém se i se svými spolupracovníky pohyboval a tvořil.
Jiří Haussmann (1898–1923) je pokládán za druhého nejvýznamnějšího českého satirika 20. století po Jaroslavu Haškovi. Sotva se však najde jiný český autor, jehož dílo bylo v posledním půlstoletí tak klamně vykládáno jako dílo Haussmannovo: autor byl přiřazován k proletářské poezii a vydáván za následovníka bolševické říjnové revoluce.
Druhý díl trilogie o vznešených paních francouzského středověku dává nahlédnout do každodenního života skutečných žen vysoké společnosti té doby (tedy nikoli již emblematických postav královen, světic či hrdinek literárních děl), které přežívaly ve vzpomínkách svých potomků a v genealogických spisech, jež se ve 12.
Kniha o Nadaci Charty 77, instituci, která se za dvacet let svého působení výrazně vepsala do našich předlistopadových i polistopadových dějin.
Autorka na záložce píše: Původně jsem chtěla napsat něco jako vlastní vzpomínky na dětství v letech padesátých, protože se mi zdálo, že se tady začíná suverénně tradovat zase cosi zjednodušeně barvotiskového, byť i s opačnými znaménky. Ve snaze nezůstat na povrchu, musela jsem jít hlouběji do minulosti, a nestačila jen ta moje vlastní.
Snové příběhy i filozoficky laděné grotesky.