Po svém debutu, vzpomínkové knížce Flashky (Torst 2014), vydává Eva Zábranová (* 1964 v Praze) povídkovou knížku Cesty. Zachycuje v ní cesty nereálné i skutečné, cesty k poznání, cesty životem, cesty za pochopením a porozuměním, cesty hledání. Realistické vyprávění se střídá se snovými texty, humor se syrovou mrazivostí. Knihu doplňují ilustrace Matěje Bílka (* 1993 v Praze).
Soubor básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, vychází již potřetí, tentokrát však rozdělen do dvou svazků a doplněn svazkem třetím, obsahujícím sbírky napsané až po předchozím druhém vydání Magorovy summy. Vůbec poprvé tak vychází Jirousovo básnické dílo v úplnosti. Edici k vydání připravil a podrobnými komentáři
První tištěné vydání suverénně napsané a čtivé prozaické knihy, vydané poprvé roku 1978 v pražských samizdatových edicích Expedice a Petlice. Kniha se stala předlohou německého celovečerního filmu Tag der Idioten, který získal roku 1983 Deutschen Filmpreis in Gold.
Kniha představuje v pestré koláži různorodých textů a unikátních fotografií veřejnou i soukromou tvář divadelního a televizního režiséra Zdeňka Potužila, klíčové osobnosti dnes již legendárního Divadla na okraji. Tvorba tohoto divadla – představující veřejnou tvář Potužilovy tvůrčí osobnosti – je zde nastíněna mimo jiné několika významnými teatrologickými studiemi, rozsáhlými rozhovory,
Autorka ve své druhé prozaické knize vypráví příběh mladé fotografky Hany, která na počátku sedmdesátých let v panice před hrozbou ústrků ze strany režimu uteče pomocí fingovaného sňatku do Londýna, kde v naprostém osamění prožívá krušné začátky emigrace, zradu partnera a odtrženost od dítěte, které zanechala v péči své matky v Praze. Příběh skládá pohled Haniny matky, jejíž svět se s dcerou míjí
Když v září orwellovského roku 1984 zemřel básník, prozaik, esejista a překladatel Jan Zábrana, bylo jeho dceři Evě devatenáct let. Dnes, k třicátému výročí úmrtí svého táty, se rozhodla napsat pro něj knihu, která je nejen svědectvím o něm a poctou jeho celoživotní práci, ale i jedinečným záznamem setkání s mnoha vynikajícími osobnostmi poválečné české kultury, mj. Mikulášem Medkem, Ivanem
Nový román Sylvie Richterové patří k dílům, jaká v české próze posledních více než dvaceti let tolik postrádáme – krásným, místy až básnickým jazykem, ze široka, klidně a plynule obzírá posledních více než šedesát let lidských životů, zážitků dětí i dospělých, tragických osudů, lásek a spletitých osobních příběhů na pozadí krutých a zraňujících českých dějin. Vypravěčem a hlavním hrdinou románu
El Libro Mágico je knihou barvitě vyprávějící o kouzlu života v pralesích peruánské Amazonie a o síle tradice a inspirace, s níž se osudově setkal český malíř Otto Placht (1962). Nejde v žádném případě o tradiční monografii umělce, ale spíš o svéráznou kaleidoskopickou sondu do Plachtovy mnohovrstevnaté tvorby a dobrodružných životních osudů. Zároveň je kniha i osobitým holdem ayahuasce –
Martin Reiner se poezií a osudem básníka Ivana Blatného (1919-1990) zabývá usilovně již třicet let. Byl autorem scénáře prvního televizního dokumentu o Blatném a desítek novinových článků a rozhlasových pořadů, stál za převozem Blatného pozůstalosti z Londýna do Památníku národního písemnictví, organizoval slavnostní ukládání ostatků Blatného na brněnském Slavíně a významně se podílel i na
Mladou trumpetistku Karlu Klimentovou připravily ničivé vlny tsunami na Vánoce roku 2004 nejen o rodiče, ale také o schopnost hrát a komponovat hudbu. Něco jí ale přesto zůstalo: kubánský jazzman Lázaro Milo ji kromě blues naučil také svou rodnou španělštinu, díky níž se rozvrácená dívka ocitla "v péči" charismatické profesorky Jenůfy Topinkové. Veteránka české hispanistiky v sobě nosí vlastní
Nový, bezpochyby nejosobitější a nejosobnější text Petry Hůlové prakticky rezignuje na vyprávění příběhu a v mnoha ohledech překračuje četná tabu dosud v literatuře ctěná. V monologu autorky, která se bez ohledu na počáteční ambice stane úspěšnou spisovatelkou druhořadé literatury, kráčíme od jednoho bolestného zauzlení k druhému: od rozpadu manželství, přes milostně-nenávistný vztah k vlastním
Altschulova metoda, první díl chystané tetralogie Chaima Cigana s názvem Kde lišky dávají dobrou noc, má sice vnější rámec politického a psychologického thrilleru, čtenáři v ní však naleznou mnohem více. V bravurně napsaném napínavém příběhu rozpjatém mezi různé země, kontinenty, historické epochy a alternativní světy konfrontuje autor čtenáře s důsledky postmoderní technologie, vyvinuté v
Renomovaný historik Otto Dov Kulka byl jako devítiletý chlapec internován nejprve v terezínském ghettu a odtud o rok později deportován do tábora smrti v Osvětimi. Jako jeden z těch, kdo přežili, zasvětil podstatnou část svého života studiu nacismu a holocaustu. Ve svých vědeckých pracích důsledně dodržuje nezaujatost a střízlivý odstup od vlastního příběhu. Dávné osobní zážitky ho přesto
Moravský fotograf Vojta Dukát (* 1947) odešel po okupaci Československa sovětskou armádou do nizozemského exilu (1968). Toulal se po světě a vynikl v žánru humanistické fotografie. Snaží se být nadále profesionálním amatérem věrným odkazu jména přístroje zn. Ljubitel, nepracuje systematicky. Zdržuje se v místech, kde se mu daří nacházet harmonické vztahy v lidském společenství, k věcem a k
Třetí rozšířené vydání studie, která se zabývá dvěma různými tématy. První téma je zcela konkrétní a týká se specifické podstaty kýče. Druhé se vztahuje k všeobecné problematice hodnocení uměleckého díla. V první části této studie se stanovují kritéria pro identifikaci kýče a podmínky pro aplikaci pojmu kýč. Druhá část pojednává o lživém charakteru kýče. Rozbor kýče v prvních dvou částech je
Dramatik a básník Josef Topol (* 1935) po celý svůj tvůrčí život psal též texty esejistické, úvahové a vzpomínkové. S pečlivostí i zdrženlivostí sobě vlastní vždy vážil každé své slovo. Jeho texty mají povahu čehosi definitivního, trvale platného. Přítomný obsáhlý soubor esejů, úvah, komentářů, vzpomínkových textů a rozhovorů obsahuje významné eseje o poezii (Mácha, Shakespeare, Kollár), studie a
Marie Rút Křížková (* 1936) se vedle vydávání díla Jiřího Ortena edičně zabývala tvorbou dětí v terezínském ghettu, vedla rozhovory s teologem Josefem Zvěřinou, edičně připravovala knihu pamětí Miloslavy Holubové, napsala dějiny salesiánů v českých zemích, zpracovala korespondenci Jiřího Lederera a věnovala se řadě dalších témat. Její závěrečnou prací jsou vzpomínky s názvem Slyšet a odpovídat,
Staša Fleischmannová (* 1919) se od dětství spolu se svou sestrou-dvojčetem pohybovala v mimořádném prostředí předních tvůrčích osobností první československé republiky. Oba jejich rodiče, Staša a Rudolf Jílovští, byli nepřehlédnutelnou součástí českého kulturního a společenského života. K přátelům rodiny patřili Milena Jesenská, Ferdinand Peroutka, František Halas, Julius Firt, Jiří Voskovec,
V první části knihy jsou shromážděny více než dvě desítky časopiseckých rozhovorů s Josefem Sudkem z let 1936-76, tato pramenná edice poprvé přináší v celku jejich úplné a doslovné znění. Publikované rozhovory doplňují přepisy dvou nahrávek z archivu Českého rozhlasu. Druhá část knihy obsahuje unikátní soubor vzpomínek pamětníků, Sudkových kolegů a přátel, které na začátku 80. let zaznamenal
První tištěné vydání knihy vzpomínek na Jiřího Weila, kterou Jaroslava Vondráčková (1894–1986) napsala v roce 1970. Ve strojopisné edici Kvart ji v roce 1979 vydal Jan Vladislav. S Jiřím Weilem pojilo Jaroslavu Vondráčkovou blízké přátelství, které jí umožnilo vidět osud této mimořádné osobnosti české literatury opravdu zevnitř a s hlubokým porozuměním. Ve své memoárové próze se stala jedinečnou