Nová kniha Dona Jose Ruize doplněná působivými fotografiemi Tami Hudman otevírá svým čtenářům rozlehlý oceán vědění. S každou větou budete cítit moudrost zaplavující vaše srdce. Autor se zamýšlí nad tématy lásky, přátelství, upřímnosti a uvědomění a svými postřehy vede čtenáře k odhalování pravdy.
Ve své knize shrnuje autor Don Green zásadní principy filozofie Napoleona Hilla a na příkladu mnoha známých osobností dokazuje univerzální rozměr Hillových myšlenek. Každý z nás může vyniknout – stačí jen přestat se bát a jít za svým snem. Tato kniha je určena všem, kteří touží něco dokázat.
Autor přesvědčivě zdůvodňuje, že teologie založená na obnošeném pojmu láska je často zavádějící, protože láska je většinou spojována s citovým vzplanutím a romantickým vztahem mezi mužem a ženou a mnohem méně s typicky křesťanským výkladem směrem k charitě a službě druhým. V termínu láska je také ukryto nebezpečí touhy po vlastnění toho druhého.
Nejnovější kniha anglického historika Nialla Fergusona představuje velmi nápaditý pokus o konfrontaci civilizačního střetávání se Západu se „zbytkem světa“ od antiky až po naši současnost.
Studie Jiřího Olšovského nabízí srovnání filosofických koncepcí dvou předních myslitelů - Martina Heideggera (1889-1976) a Sorena Kierkegaarda (1813-1855), a to s důrazem na propracovanější Heideggerův pokus. Oba tito filosofové se snaží myslet postmetafyzicky, alespoň v náznaku překračovat ontotheologická omezení a subjektivistický voluntarismus moderní doby.
Kniha profesora Petra Vopěnky Hádání v hospodě je mimořádně zdařilým příkladem živého neakademického filosofování. Rámec "totalitní hospody" autorovi posloužil nejen jako připomínka života doby minulé, ale i jako východisko k vyjádření řady originálních a hlubokých myšlenek určených pro naši současnost.
V této čtivé knize Teorie Duše psycholog dr. Michael Heap vezme čtenáře na cestu hledající odpovědi na tyto a jiné závažné otázky o lidské existenci.
Byl vlahý večer a zdálo se, že prales v horkém soumraku zadržuje dech. Šamanka Elianta seděla před vchodem do své chýše a sledovala Sandra, který se k ní blížil. Proč se ten tajemný cizinec, prý filozof, s takovou urputností tajně snaží zničit mír a harmonický život jejího kmene?
Prudký rozvoj vědy v devatenáctém století vyostřil polarizaci filosofického myšlení. Z jedné strany byla věda nekriticky glorifikována jako jediný způsob nabývání pravdivého poznání, z druhé strany byla kritizována za to, že neproniká k podstatě skutečnosti. Francouzská epistemologie počátku 20. století toto dilema překonává.
Filolog, filosof a básník Friedrich Nietzsche (1844—1900) patří k největším filosofickým géniům nejen svého 19. století, ale bezpochyby všech dob. On sám své veledílo Tak pravil Zarathustra z roku 1882 považoval neskromně za nejlepší knihu, jaká byla vůbec kdy napsána.
Parmenidova filosofie je prvním uceleným knižním textem levicového intelektuála Záviše Kalandry. Vznikl v polovině dvacátých let 20. století coby dizertační práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ovšem před obhajobou jej Kalandra stáhl a nikdy tak své doktorské studium nedokončil. V originální studii Kalandra soustředí svou pozornost na vývoj tzv.
Práce Konrada Liessmanna, profesora na Institutu pro filosofii vídeňské univerzity, autora řady vědeckých a esejistických knih o otázkách estetiky, filosofie a kulturologie, vychází ze zamýšleného, ale neuskutečněného záměru Friedricha Nietzscheho napsat knihu Filosofie zakázaného vědění, ve které chtěl nastavit zrcadlo evropské kultuře a jejím ideálním
Přibližně ve stejnou dobu, když Marx začal prosazovat komunismus, uvedl Charles Darwin teorii evoluce. V roce 1859 Marx poprvé zveřejnil materialistické pojetí dějin a ekonomiky v díle „Příspěvek ke kritice politické ekonomie“. Ve stejném roce Darwin publikoval svoji knihu „O původu druhů“ a položil tak základ teorie o evoluci živých tvorů.
„Jungova myšlenka individuace jako procesu morální evoluce je myšlenkou navýsost duchovní. Nejde tady už o dokonalého a odtažitého Boha, který shůry shlíží na člověka v jeho marném a hříšném úsilí stát se dobrým, ale o zaníceného a stále se vyvíjejícího Boha, jehož vědomí závisí výhradně na lidském vědomí.
Desatero přikázání patří k nejzávažnějším textům S tarého zákona. Jeho písemné podobě však předcházelo tisícileté ústní předávání krátkých, snadno zapamatovatelných ustanovení, tvořících základ pradávné boží smlouvy s izraelským lidem uzavřené na hoře S ínaji.
Českému čtenáři se poprvé dostává do rukou překlad významného spisu německého filosofa Immanuela Kanta (1724–1804) Náboženství v hranicích pouhého rozumu (1793). V době, kdy text vyšel, byl již K ant proslulým filosofem, autorem trojice svých „Kritik“ (1781, 1788, 1790).
Boris Ejchenbaum (1886–1959) se řadí mezi nejvýznamnější představitele ruského formalismu. Počátky jeho vědecké činnosti jsou spojeny s doznívajícím symbolismem, jeho estetikou a filozofickým kladením otázek; po roce 1917 se přimkl k rodícímu se formalistickému hnutí (mezi jeho další čelné představitele patří V. Šklovskij, R. Jakobson, J. Tyňanov, B.
Filozofie mezi nebem a zemí Filozofie mezi východem a západem Filozofie mezi jedincem a vesmírem Tato Grofova kniha se zabývá některými základními existenčními otázkami, které si lidé kladou od nepaměti. Jak vznikl náš vesmír? Je svět, ve kterém žijeme, pouhým produktem mechanických procesů probíhajících v neživé, nehybné a reaktivní hmotě?
Protialkoholní společnost doktora Řimsy vzešla z pražské studentské bohémy 70. let 20. století. Navazovala v jistém smyslu na podobná recesisticky orientovaná sdružení a hnutí 60.
Zdeněk Vašíček (1933–2011) své poslední dílo, svazek nazvaný Jak se dělají filosofie a čítající zhruba dvě stě normostran, uzavřel v polovině března roku 2011, poté co zanesl redakční připomínky Karla Palka. Pracoval na něm několik let, intenzivně pak po vydání knihy Minulost a současnost – paměť a dějiny.
