Pre slovenského rodáka žijúceho v Austrálii je literatúra akoby pupočnou šnúrou, ktorá ho spája s rodnou krajinou. Slovenský rodák žijúci v Austrálii v poviedkach líči obyčajné príbehy obyčajných ľudí na dvoch stranách zemegule.
Josephine Alibrandiová má sedemnásť a študuje v poslednom ročníku strednej školy na predmestí Sydney. Je dcérou slobodnej matky, ku svojej matke má dobrý vzťah, ale ustavične ho narúša stará mama Alibrandiová. Situácia sa začne meniť, keď sa do Sydney prisťahuje Josephinin otec Michael Andretti, ktorý vôbec netuší, že má dcéru.
Činy čachtické paní jsou spíše námětem pro fantastický horor než pro historický příběh. Vylíčil jsem je v podrobnostech, protože jsem se snažil pochopit nejen co se stalo, nýbrž i proč se tak stalo a jak to bylo možné. A také, i když se to může zdát podivné, v čem byla ona a její doba tak blízká dnešku...
Román Údolí sedmi měsíců z roku 1960 (česky vyšel v roce 1963) vychází, stejně jako autorův nejslavnější román Hodina mrtvých očí, z autorových prožitků během dětství a dospívání v oblasti Horního Slezska, kde se prolínalo německé a polské obyvatelstvo.
Nejznámější autorův román „Tanec mrtvých“ vyšel poprvé již v roce 1948. I když je děj románu zaměřen proti tzv. měšťácké společnosti a jejímu podléhání totalitním praktikám, výtečně prokresluje základní charakterové typy a vyúsťuje v nihilismus, tolik odlišný od dobového a socialistickým realismem žádaného optimismu.
Kdo se jednou začte do pohnutých, navzájem propletených životních příběhů Rutherfurdových postav a jejich rodin, jejichž osudy vytvářejí živoucí mozaiku dějin irského hlavního města – druidů, kmenových náčelníků, šlechticů, vojáků, rolníků, řemeslníků, kupců, rebelů a dalších –, ten se jen tak neodtrhne.
Povídky Vlasty Javořické, zařazené do souboru nazvaného Jabloň v květu, vykreslují život na venkově a na malém městě. Autorka v nich líčí milostné a životné peripetie svých hrdinek, tak jak je známe i z běžného života okolo nás. I když se jedná o příběhy z konce 19. a počátku 20. století, nemění to nic na jejich aktuálnosti.
Vdává se sestřenice Phoebe Redmondové a ona, jako družička, znovu musí snášet příšerné taftové šaty, které vůbec nelichotí její postavě. A aby toho nebylo málo, její práce zástupkyně šéfkuchaře v oblíbeném yorském baru Barato připomíná spíše práci ve válečné oblasti, protože její nadřízený má značné psychopatické sklony.
Byla taková tma, že mohla cítit a slyšet jiné lidi, ale neviděla nikoho. "Dnes v noci na nebi určitě nejsou žádné hvězdy," pomyslela si sestra Benedikta, snažíc se spatřit alespoň trochu světla. "Drahý bože, píše se rok 1942!"
"Hučí siréna! Všichni dolů do krytu … a modlete se!" Otec Maxmilián však zůstal klidný a odvážný, i když se pod ním otřásala země a obloha planula ohněm. Psalo se 1. září 1939 …
Druhá kniha milostného románu Dvě růže je neoddělitelnou součástí celku. Čtenáře opět zavede do spleti citových dramat obou hrdinek, které jsou osou autorčina vyprávění. Osudy hlavních hrdinek se zde završují.
Praha se na konci 16.století stala zaslíbeným městem, do kterého přicházelo mnoho lidí z celé Evropy.
Román nabízí překotné, vtipné a poutavé čtení o svérázné trojici děvčat, které jejich manžel a tatínek ponechal napospas osudu.
