„Naštípnuté knihy jejich zraněný lesk / víc vám neodkážu,“ čteme v závěrečné básni poslední sbírky Petra Krále Vzdálenosti. Patos zranění vedle úsměvu nad štípáním knih jako dříví. Nenaléhavost, odlehčení. Spontaneita, kterou si Král uchoval až do konce.
Tvorba Petra Krále, pokrývající časovou rozlohu půl století, byla dosud vydávána jen na přeskáčku a v nestejnorodém edičním zpracování; vinu na tom nesla i cenzura, jíž byl autor po léta vystaven (napřed jako „surrealista“, potom jako exulant), a která vydávání jeho díla značně zdržela.
Tvorba Petra Krále, pokrývající dnes už časovou rozlohu půl století, byla dosud vydávána jen na přeskáčku a v nestejnoro- dém edičním zpracování; vinu na tom nesla i cenzura, jíž byl autor po léta vystaven (napřed jako „surrealista“, potom jako exulant), a která vydávání jeho díla značně zdržela.
Uskutečňování je kniha, k níž se jen tak nenajde protějšek. Ke svým raným básním — tvořícím „prehistorii“ jeho díla — připojil autor komentář, kde odhaluje konkrétní okolnosti jejich vzniku a podněty — včetně vlivů jiných básníků —, které k němu vedly.
Petr Král jednou spontánně napsal báseň, která se zdála být portrétem neznámého, trochu komického přízraku, a vzápětí si uvědomil, že podobných portrétů už zplodil víc.
Textem Medové kuželky se básník Petr Král opět představuje jako výjimečný prozaik, což v jeho případě není jev příliš častý. V kontextu české literatury jde o mimořádnou experimentální prózu.