Jiří Dynka se již dávno stal neodmyslitelnou součástí české poezie přelomu dvacátého a jednadvacátého století. Osudem pravého básníka bývá absolutní báseň. Tu se nyní Dynka, s doprovodem manželky, vydává hledat skrze návštěvy českých a moravských měst, kde dosud nehostoval.
Ján Maršálek (nar.1.2.1965) je autorom množstva časopisecky publikovaných príspevkov: básní, glos, esejí, recenzií. Knižne vydal niekoľko úvahovo ladených diel, v ktorých sa venuje témam časovým i nadčasovým (Cesta k bráne, Kristus prichádza, Spoločnosť bez svetla, Útek z Babylonu).
Básnický proud mezi češtinou a polštinou. Jeden břeh, jedna řeka, jedna chvíle. Pro jednou máme jeden druhého. Téma domova, téma míst. Je to něco vzadu. Dávná vzpomínka, která se nezhmotnila. Jazyky a těla smýváme pod vodou, abychom se nepodvedli. Aby nám stačila jen ona, učíme se nedotýkat. Aby nám stačilo, že druhý existuje. Jednou tady, navždy jinde.
Napříč básněmi, které jsou místy holanovsky enigmatizujícím světem, se utváří svébytný časoprostor, v němž je jednak reflektována dějinnost člověka, jeho jistá historická podmíněnost a tragédie nietzscheovského nekonečného opakování, jednak je zde reflektován i člověk současnosti, který se skrze nákupní tašky, květované ubrusy, či dokonce skafandry
Sbírka básní Veškerá tajemství (Ej teremtete) za řádného skřípotu pantů otevírá podivuhodný svět plný krevnatých existenciálních otázek, přírodních motivů, hlubokých emocí, dětských hraček, zvířat a větrem unášených deštníků.
Nová sbírka Lenky Nehybové tematicky navazuje na tu předešlou (Včelí války, Dauphin, 2022). Tentokrát se texty pomalu přesouvají z domu se zahradou do krajiny a lesa, které jsou pro Nehybovou významnou inspirací a důležitým motivem. Opět nechybí její oblíbené včely, ptáci a další obyvatelé přírody.
Rozkročení mezi Jizerkami, Prahou a Blízkým východem. Zvenku tak rozdílné, uvnitř tak podobné. Na oběd znojemská a kolínka. Noc prosedět s pepsi v ruce na obrubníku a myslet takbir. Domov je místo? Lidé? Historie? Víra?
Klegova poezie stojí na obou stranách zdi, jak té pomyslné, tak té berlínské. Svět, Evropa, Brno. A nelze vše poznat lépe než zespodu: jak to chodí pro ty, kteří jsou tady doma, a pro ty, kteří jsou doma všude.
Kritická hybridní edice zpřístupňuje texty novočeské literatury, ve svém edičním řešení spojuje knižní vydání a vědeckou digitální edici (ta byla u prvních třech svazků zveřejňována na DVD, v současnosti jsou digitální edice postupně zpřístupňovány na internetu).
Zastavte se na chvíli a objevte krásy světa zachycené ve verších, jako by ožívaly na malířském plátně. Tato sbírka vás provede galerií půvabných zátiší, dramatických scén i tajemného příběhu. Každá báseň přináší melodii, rytmus a lyriku, které pohladí duši a přenesou vás do světa přírody, ročních období, živlů i lidských emocí.
Poezii zdobí kdeco. Málokdo v ní však hledá poctivost. A protože Dominik píše poctivě, je na světě o něco méně opuštěnosti. Pracuje se slovy, nikoliv jen s pocity a emocemi. Dokáže demonstrovat fakt, že vědět znamená sedět a mít mozoly i na prdeli... Po čertech ďáblech hledat prameny, „jako by hluchý kladl prsty na flétnu“.
Čitateľom sa po rokoch dostáva do pozornosti výber z poézie Mikuláša Kováča (1934 – 1992), pre ktorého bola ,,poézia akýmsi bližšie nedefinovateľným postupom proti chaosu a nepo-riadku v sebe i vo svete mimo mňa. Je to pre mňa akýsi doplňujúci princíp – čosi, čo síce neviem pomenovať.
Hľadáte konkrétny titul?
Použite vyhľadávacie pole na vrchu stránky!