Pozoruhodné je, že ačkoliv tuto knihu psala žena, jde o intimní výpověď muže. Autorka se dokonale vcítila do role pětačtyřicetiletého psychologa, který je postižen typickým syndormem muže středního věku - druhou mízou. Jak dalece může zkomplikovat zaběhnutý život náročná milenka a kam až sahá tolerance vlastní ženy, se dočtete v Roznesu tě na kopytech.
Svatební pochod mi vždy připomíná hudbu, která se hraje, když vojáci táhnou do boje,“ řekl lyrický básník Heinrich Heine a nevědomky tak s předstihem naprosto dokonale vystihl obsah knihy Srdceboly.
Ženy by pro to, aby byly šťastné, udělaly cololiv. Chodily po rukou, nechaly si přifukovat prsa kompresorem, živily se čtyřlístky...ženy by pro štěstí udělaly cokoliv, vyjma jediného: být samy sebou. Citová divočina je příběh čtyř kamarádek, které na konci cesty za štěstím nacházejí svoje skutečné já.
Hlavními postavami druhého vydání jedné z prvních knih Simony Monyové - PLETKY S OSUDEM jsou dvě sestry, která se sřídí známým rčením : Dá-li vám někdo nalinkovaný papír, pište napříč. A ačkoliv obě hrdinky svědomitě porušují zavedená pravidla, píší napříč za každých okolností, pokoušejí se osud obelstit i podplatit, štěstí jim stále uniká.
„Mám za sebou neobyčejných šestnáct měsíců. Život s Otmarem byl vzrušující a naprosto jedinečný - něco jako výlet na Mars. Padly na něj moje celoživotní úspory, pravda. Ale já si to doopravdy užila. Jenže kdo by chtěl zůstat na Marsu věčně…“
Ve Střípkách z ložnic se dočtete, jak se změní vztah, když se z manželských ložnic namísto milostných vzdechů začne ozývat dětský pláč.
"Poznávají se tři týdny, milují se tři měsíce, hádají se tři léta, snášejí se třicet let a děti začnou znovu," tak zní definice manželství francouzského filozofa H. Taineho. Hlavní hrdinky této knihy však nemají tolik trpělivosti a chtějí svůj život změnit hned.
